Jak proběhly předchozí ročníky

Zpět na všechny ročníky

13. ročník – rok 2013

Deskohraní roste. Roste počet zájemců (letos 6200 návštěvníků volného hraní a turnajů v naší cílové skupině 4–99 let), tudíž hledáme nové prostory. Loňské rozšíření do Městské knihovny bylo fajn, ale bylo to přeci jen daleko. O to větší radost máme, že se podařilo domluvit s gymnáziemm v Hellichově ulici na víkendovém využívání prostor. Moc si vážíme důvěry a pokusíme se skloubit naše potřeby s možnostmi školy, protože je to za rohem a je to přesně to, co potřebujeme. Do Hellichovky jsme přesunuli turnaje, abychom získali víc prostoru pro volné hraní. Samozřejmě, že ne všichni účastníci turnajů z toho byli nadšeni, cítili se odstrčeni z festivalu, na který přišli, ale doufáme, že jde jen o zvyk. Doposud jsme si z gymnázia půjčovali jen židle, nyní jsme za židlemi přesunuli hráče. (A nakoupili nové židle.) V Michnově paláci ani celém Tyršově domě již žádné další prostory k dispozici nejsou, Česká obec sokolská nám sice maximálně vychází vstříc, za což jí patří obrovský dík, ale další místo je třeba hledat i jinde.

Festival Deskohraní se snaží každoročně nabídnout nejen novinky českých firem, ale i starší a stále dobré hry. Je to každoroční balanc mezi přáním a možnostmi, jakou hru do regálu dát, jakou už ne, aby se získalo místo pro nové hry. Každý rok je k dispozici více jak 400 otevřených her, mezi kterými můžete hledat a zkoušet ty, které vám nejvíce sednou. S výběrem pomáhají hermani, tj. hráči, kteří se po těchto devět dní snaží doporučit vám co nejlepší hru, většinou i vysvětlí pravidla. Některé hry zvládnete sami. Regály se snažíme navyšovat (resp. rozšiřovat). Kromě hlavního regálu najdete také regály pro karetní hry, hry pro dva hráče a strategické hry. Dětské hry se přesunuly do samostatného regálu v dětské ludotéce.

Každoročním úvahám nad starými hrami, které chceme, ale asi ne v hlavním regále, jsme se snažili vyjít vstříc zavedením tzv. Bočního regálu též zvaného „Muzeum her“. Zde najdete hry, které jsou stále ještě dobré, i když je umí čím dál míň lidí (i hermanů). Snažíme se to změnit, proto je tu asi každý rok budete moci najít. Vypadá to, že tento regál se osvědčí. Orientovat se v hrách není snadné, pomáhají nejen hermani, ale i ocenění Hra roku. Na začátku Deskohraní jsou vyhlášeny nominované hry, které stojí za to zahrát. Letos byly nomimovány Milostný dopis, Terra Mystica, Tzolkin: Mayský kalendář, Vládce Tokia a Zeměplocha: Ankh-Morpork. Na konci Deskohraní byla v rámci slavnostního ukončení vyhlášena vítězná hra roku, kterou pro letošní rok Akadmie her zvolila Terru Mysticu. Není to sice hra pro širokou veřejnost, jakou se snaží každý rok vybírat, ale je zkrátka výjimečná.

Většina her, které se na Deskohraní hrají, jsou hry zahraniční, byť značná část z nich vyšla už i česky. Domácích her je pár, zaslouží si naši pozornost. Proto se letos uskutečnil křest české hry Doktor Hrubec Štěpána Peterky, která vzešla jako vítězná ze Setkávání autorů pořádaného občanským sdružením Czech board games a byla jím také vydána.

Letošní Deskohraní nabídlo rychlokurzy i semináře. Semináře byly novinkou již v loňském roce. A také pokusem, jak více přiblížit strategie her vážnějším zájemcům. Těm, kteří hru již znají, hrají a chtějí do ní s pomocí zkušených hráčů proniknout hlouběji. Semináře proto nevedli jen ti, kteří se na organizaci Deskohraní pravidelně podílejí, ale i zkušení hráči, mezi nimiž se nejvíce uplatnil Jiří Bauma. Tento dlouholetý věrný účastník turnajů včetně Čtyřpoháru se nyní podělil o své postřehy a analýzy řady her. Ve Čtyřpoháru se letos umístil se svým týmem Paluba na třetím místě. První byla Telka sýrová (Petr Weida, Tomáš Tvaroh, Pavel Ranocha, Martin Horáček).

Turnaje. I letos se uskutečnily desítky turnajů ve více než čtyřiceti hrách. Řada z toho mistrovské turnaje, v klasických i nových hrách, od Go, Carcassone (mistrem ČR se stal Martin Mojžíš z Prahy) až po Osadníky (mistrem se stal Tomáš Tejnora z Mladé Boleslavi) či Agricolu (Martin Horáček ze Zlína). Obrazně řečeno: turnaje jsou jako cesta kolem světa. Vydáte se Trans Amerikou, Osadíte Evropu a ještě prozkoumáte Tajemnou Asii. Určitě si prohlédněte město San Juan. Je to jedna velká Diplomacie všude se domluvit a nepřijít k úhoně. Jednomu se snadno může zamotat hlava a ani neví, co je za rok. Není třeba V roce draka? Nebo v Době kamenné? Některé doby jsou navíc dost nebezpečné. Ani se nenadějete a slyšíte za sebou: „Bang!“ Nestihnete ani vytáhnout Revoler. Možná si jen povzdychnete: „Ubongo.“ Ohlušující řev motorů tanků je slyšet z Octi, křik pand z Takenoko a vše to rámuje kvílení Ducha. U řeky spatříte ohlodané stromy od Bobří bandy, rybář sedící na břehu přemýšlí, zda 6. bere. A ten, kdo se učil latinsky, může dumat nad tím, co znamená slovo Dixit. Už to někde určitě slyšel. Kdo to jen řekl? Je toho tolik, že kdyby vzal člověk Kaleidoskop a nahlédl skrz něj, uvidí pestrou směsici her. To by bylo V kostce všechno. A nebo je to ještě na více Příběhů v kostce? Tak zase za rok.